Pokud hledáte rady, jak učit hrou, o hrách, a o jejich tvorbě, jste na správném místě. Tento web se věnuje metodice herního vzdělávání, ze kterého můžete čerpat, a rozšiřovat jej. Sdílíme zde metody, materiály a vzorovou náplň výuky pro všechny aspekty herní tvorby. Naleznete zde inspiraci pro to jak učit herní design, vizuál, narativ, produkci a teorii, ale i "měkké" dovednosti. Tato wiki funguje jako databáze nápadů a zdrojů k hernímu vzdělávání.
Na to jak učit tvorbu her neexistuje žádný tutorial, jako učitelé si s tím musíme hlavně trochu pohrát. Tak jako ve hrách postupně mizí a jsou skrývány úvodní mise, které učí hráče jak se ve hře pohybovat nebo jak interagovat s herním světem, tak i z moderního vzdělávání postupně mizí monologické výklady a stále větší důraz se klade na rozvíjení zkušeností a přemýšlení žáků.
Cílem metodiky je sloužit jako systematická databáze postupů pro vzdělávání v žáků v herní tvorbě. Metodika byla tvořena se záměrem holistického vzdělávání naprostého začátečníka až k tvůrci her.
Co hledám?
Vzdělávací moduly podle obtížnosti
[Formy výuky a komunikace](https://ssudbrno.notion.site/Formy-v-uky-a-komunikace-912753db0d7b496fab218133d580557a)
[Metody reflexe a hodnocení](https://ssudbrno.notion.site/Metody-reflexe-a-hodnocen-bf61e254bb034800bef2cf86817543bd)
Zdroje
Co učit popisují jednotlivé Moduly.
Jak a proč tak učit popisují Metody.
Herní tvorba je svým rozsahem a novostí v rámci kreativních odvětví výjimečná. Obsahuje v sobě veškerou počítačovou grafiku, programování, scenáristiku a vizuální vyprávění a k tomu své vlastní principy interaktivity. Pro takové komplexní vzdělávání je nemožné určit jasně priority v obsahu vzdělávání. V rámci tvorby svých her jsou žáci vedeni k co největší samostatnosti a zodpovědnosti. V praxi to znamená, že rolí učitele v procesu učení není jej vést a být jediným zdrojem informací, ale vedení k tomu aby si žák sám určoval své cíle, vyhledával řešení problémů a reflektovat svůj postup. Učitel je tak spíše průvodcem, který žákovi předkládá zajímavé výzvy a otázky, udržuje žákovu motivaci, nabízí mu inspiraci a nástroje ke tvorbě. V podstatě žákovi staví určité "lešení" pro tvorbu základů. Schopnost učit se novým programům se stává v praxi potřebnější než schopnost konkrétní programy profesionálně používat. Žák musí vědět jak profesionality dosáhnout a co je potřeba pro ni udělat, ale dosáhne ji až dlouho po tom, co školu opustí. Školní prostředí však nemůže poskytnout dostatečné množství času na to, aby se žák v programech vyrovnal člověku s byť jen jedním rokem intenzivní praxe. Proto je zaměřením této metodiky spíše formování přístupu k učení, pochopení principů a samostatnou tvorbu, než na tvrdé řemeslné dovednosti.
Pokud žák úspěšně projde vzděláváním v herní tvorbě, měl by mít celou řadu schopností, dovedností, ale i přístupů a postojů. Cílem vzdělávání není pouze naplnit žákovu hlavu informacemi a dát mu vědomosti, jak používat nástroje. Smyslem je vytvořit člověka s vědomou touhou tvořit smysluplně, ve spolupráci s ostatními a s uvědomím si společenského kontextu své tvorby. Cíleným "produktem" metodiky by měl být žák s klíčovými kompetencemi.
Náš metodický a celistvý přístup ke vzdělání vychází především z tzv. viditelného učení. Tento princip reaguje na častou nepostřehnutelnost pokroků a úspěchů žáka jak učitelem, tak žákem samotným. To často vede k demotivaci žáka a špatným rozhodnutím učitele. Přístupy viditelného učení staví účinnost učitelských metod do centra vzdělávacího procesu a umožňují tak žákům častěji zažívat úspěch a učitelům přesnější informace o smysluplnosti jeho přístupů. Tyto snahy vedou k cíli dovést žáka k osobní angažovanosti v procesu vzdělání a tím skrze pevnou motivaci ke kvalitním výsledkům a úspěšnému rozvíjení všech dovedností.
Druhým přístupem metodiky je volba forem výuky, které kladou nejvyšší důraz na praktickou tvorbu. V klasickém vzdělávání je kladen důraz především na získávání znalostí a dovedností a k tomuto cíli může sloužit i praktická výuka, tedy projekty, prezentace, nebo dílny. Praktická výuka je od teoretické odlišná tím, že student samostatně pracuje na předloženém zadání a sám provádí úkony potřebné pro jeho splnění. V naší metodice herního vzdělávání stojí v centru pozornosti výtvor, který žák tvoří. Až příliš často je smyslem praktické výuky práce "do šuplíku" - tedy záměr něco vytvořit jen proto, abychom se na tom něco naučili. Tato metodika je postavena na myšlence, že tvoříme hry a u toho se učíme co je potřeba. Z tohoto přístupu vzniká silná provázanost modulů a jednotlivých fází tvorby hry. Většina modulů není koncipována na paralelní výuku mnoha předmětů, ale spíše kopíruje fáze vývoje hry.
Hlavním smyslem modulů je vytvořit příležitosti a prostor pro tvorbu kvalitního díla. Každý modul je zakončen aplikací získaných znalostí na průběžně vytvářené dílo. To je cíleně vytvářeno pro jeho prezentaci v žákovském portfoliu a v ideálním případě i na webových stránkách itchi.io. Motivace žáka se tak přesouvá z potřeby splnit úkol nebo dokončit úroveň vzdělávání, k vlastní sebeprezentaci použitelnou v mnoha následujících letech pro zaměstnavatele nebo přijímačky na vysokou školu. Vedle důrazu na praktickou tvorbu je metodika postavená také dalších formách výuky, které jsou aplikovatelné na jakékoliv vzdělávání, ale silně se podporují s herní tvorbou, jako je **vedením k samostatnosti a zodpovědnosti.** Jedná se především o přístupy ke komunikaci jako je **Dialogické vyučování, Objektivní jazyk,** diverzifikaci výuky pro nastavení správné úrovně obtížnosti úkolů v Adekvátnost výzev a práce s chybou a další.
Součástí forem výuky jsou i přístupy k úrovni prací žáků v průběhu vzdělávání a nástroje naplňování formulaci a naplňování cílů. Etika excelence směřuje žáky i průběh výuky ke dokončování a zušlechťování jejich prací.
Jednou ze zásadních součástí úspěšného vzdělávání jsou procesy vedoucí k rozpoznání efektivity učení. Jak vlastně poznáme, zda žák pochopil látku, porozuměl souvislostem nebo získal učenou dovednost? Ještě důležitější otázkou je, jak to pozná samotný žák? V českém vzdělávacím systému k tomuto účelu slouží ve většině případů známky. Z pohledu naší metodiky však nejsou vhodným nástrojem, protože nenesou dostatek informací. Metodika si klade za cíl rozšířit možnosti učitele o širší škálu nástrojů a pro sledování pokroku a místo sumativního hodnocení, jakým jsou např. známky, cílí na reflexi. Naleznete zde jak v rychlé verze reflexe používané v průběhu hodiny (tzv. rapid assesment), shrnující aktivity na konec hodiny, a principy Formativního hodnocení výsledných prací.
Součástí principů reflexe je také částečné přenášení hodnocení výsledků z žáka na kolektiv. Pravidelné sdílení výsledků s jasně určenými pravidly má velký význam pro tvorbu funkční kreativní třídní komunitu a individuální motivaci.
Metodika také nabízí několik druhá reflektivních deníků, určených pro různé účely. Hráčský deník slouží jako motivace pro hraní široké škály her a rozvoj analytických dovedností, designérský deník pro podporu zapisování a rozvádění nápadů, slovník pojmů pak vede k hlubšímu pochopení důležitých designérský pojmů.
V neposlední řadě je v metodice podrobný popis struktury modulů. V této sekci jsou vysvětleny přístupy, které jsme zvolili k jejich tvorbě a význam jednotlivých částí modulů. Struktura je vytvořena tak, aby mohla sloužit jako mustr pro tvorbu vlastních modulů a zároveň obsahovala dostatek informací pro snadné použití modulu v praxi. I přesto, že na sebe moduly navazují, je možné je použít i jednotlivě na učení specifických částí herní tvorby, protože jsou zároveň uzavřené jasným výstupem a cílí na úzký okruh kompetencí.