Zjednodušeně vychází osobní angažovanost z kvalitní odpovědi na obligátní otázku "A k čemu mi to bude?" Je jasné, že ne všechno, co se ve škole naučíme, uplatníme v životě. A musíme si také přiznat, že v hlavách žáků toho zůstane do dospělosti žalostně málo. K těmto uvědoměním dochází i samotní studenti a jejich motivace tím rapidně klesá. A je poměrně jasné, že využití znalostí ze základní školy nemůžeme s upřímností ani slíbit. Veškeré současné znalosti i schopnosti mohou být za 10 let zastaralé. Proto musíme hledat takové cíle a metody motivace studentů, které jsou nadčasové. Je důležité, aby studium bylo vedeno skrze vnitřní motivaci, protože pokud vnější motivaci ztratíme, přestáváme pracovat. Vnitřní motivace je dlouhodobější, stálejší a účinnější než vnější. V našich prací jsme angažování díky peněžité odměně. Je zajímavé, že stejná motivace u vzdělávání příliš nefunguje. (viděl jsem o tom dokument) I kdybychom žákům za dobré známky platili, jejich motivace po počátečním nadšení klesá na původní úroveň.
Angažovanost ve svých třídách chceme z jednoduchých důvodů. Jakákoliv práce s ním má vždy lepší výsledky. Jak poznáme angažovaného žáka?
Předpokládám, že takto si většina z nás představuje ideálního žáka. Většinou si však přejeme, aby takoví do našich hodin přišli, místo toho, abychom proto vytvářeli podmínky.
Angažovanost je poměrně vzácná. Můžeme to vidět na účasti ve volbách, pracovním nasazení lidí v průměrné práci, přípravě komunitních akcí. Většinu práce zastane menšina lidí. Ochotu podílet se na zlepšování svého pracovního prostředí nebo rozšiřovat své vlastní vzdělání v oboru vidíme mezi dospělými stejně málo jako u studentů. Pokud chceme této mety dosáhnout, je nutné přistoupit ke změnám opravdu systematicky.
V mnoha případech je angažovanost dokonce nechtěná. Znamená totiž chování popsané výše: kladení otázek, snaha podílet se na obsahu a atmosféře, vyjadřování názorů. Ne každé prostředí je na toto připraveno a i pokud je, ke velmi náročné jej takto udržet. Vyslyšení a neustále přetváření pravidel na základě vkladu každého zúčastněného je dlouhodobě těžce udržitelné.
Ve školním prostředí pak figuruje obrovská míra nejistoty a určitá míra nesvobody. Studenti často netuší, čemu si se budou chtít ve svém životě věnovat a proto odpověď na otázku “k čemu mi to bude” nemusí být nikdy uspokojivá. Nesvoboda se pojí s důvody, proč si žáci vlastně studují obor nebo školu, kterou studují. Málokdy totiž bývá na vině jejich informované a vědomé rozhodnutí. Často jsou do jejich rozhodování vloženi rodiče, prostředky, předsudky a mnoho dalších faktorů.
Angažovanost je v konečném důsledku osobní rozhodnutí každého jedince. Můžeme však velmi silně ovlivňovat faktory na kterých toto rozhodnutí většinou stojí. Osobní angažovanost studentů je obecným cílem této metodiky. Většina metod v ní směřuje k tomuto cíli, protože angažovaný student dobrovolně investuje svou energii do svého vzdělávání a to nám uvolňuje energii, kterou musíme věnovat jeho motivaci pro práci. Sám vyhledává inspiraci, vytváří si plány a pozitivně reaguje na zpětnou vazbu. Následující body jsou obecné potřeby pro vytvoření kvalitního prostředí, které podporuje žáky v angažovanosti. Obecně však většina metod v této metodice s angažovaným prostředím souvisí a podporuje jej.
Pilíře osobní angažovanosti
Klima třídy je pro vznik angažovaných studentů basálním předpokladem. V kolektivu kde se neoceňuje práce a spolupráce v hodinách je považována za šprťáctví vzniká vnitřní motivace ke studiu velmi zřídka. Součástí toho jsou i reakce spolužáků na výkony ostatních. Potřeba po sociálním statusu a po uznání je podle některých výzkumů stejně silná jako potřeba jíst nebo spát. Pro úspěšné vytvoření angažovanosti žáků je nutné věnovat pozornost kvalitní tvorbě třídního kolektivu. Obecně se můžete ve škole zaměřit na adaptační kurzy, vedení třídnických hodin a práci s školním poradenským pracovištěm.