Excelentní výstup je takový, který se znatelně blíží maximu, který je žák v dané chvíli schopen dosáhnout. Etika excelence je pak způsob chování, kdy se člověk snaží takového výsledku dosáhnout téměř v jakékoliv situaci. Nezáleží na tom, jaké povolání si žáci ve svém životě zvolí, vždy v něm budou lepší, pokud bude součástí jejich etického kódu snaha o excelentní výkon. Škola žáky však jen málokdy směřuje k excelentním výkonům. Excelentní výsledky jsou jen málokdy výsledkem náhody nebo talentu. Talent je podle průzkumů zodpovědný za mistrovské výsledky pouze z 5%. I v umělecké branži se talentovaní jedinci neobejdou bez mnoha hodin opakování základů a drilu. K excelentním výsledkům směřuje několik předpokladů:
Peak: Secrets from the New Science of Expertise
Excelence se dobře ukazuje na klasických řemeslech. Pro vytvoření kvalitního stolu podle vlastního návrhu je nutná celá řada kroků. Nejdřív vzniká návrh, který je několikrát přepracování. Řemeslník musím mít opakováním vytvořenou zručnost v práci se dřevem. Jen málokterý výtvor plně uspokojí svého zákazníka, zadavatele nebo i samotného řemeslníka bez vzájemné komunikace o výtvoru v jednotlivých fázích tvorby. Pro samotnou výrobu je samozřejmě nutné vědět, jak se daná věc vyrábí a rozmanitost ve znalostech postupu dává řemeslníkovi na výběr z více cest, jak dojít ke stejnému výsledku. V konečném důsledku však kvalitní řemeslník nespoléhá jen na zaběhlé postupy, ale vymýšlí i vlastní řešení a musí odhadnout jak vlastnosti materiálů a spojů, tak své vlastní možnosti a omezení jeho vybavení. Posledním zásadním aspektem je tak schopnost sebereflexe a odhadnutí vlastních možností na základě času a prostředků. Není excelentní zvolit vždy náročné technologie a drahé materiály, často vybíráme, co je dostačující v daném kontextu.
Ideálem školní praxe je pak vytvoření prostředí, ve které žáci excelentních výsledků dosahují v co největším množství a v co nejširším množství předmětů. Celá řada tradičních přístupů však tyto výsledky neumožňuje.
Iterace
Většina úkolů je ve školní praxi cílena jeden termín odevzdání. Např. žáci dostanou za úkol napsat esej, napíší ji, odevzdají, dostanou hodnocení (často pouze sumativní) a přecházejí na další cvičení. Tento přístup sám o sobě není problémem, pokud se nestává standardem. Tvorba výborné práce, ať už eseje nebo řemeslného výrobku, nespočívá ve schopnosti v jednom momentu a kontextu podat jednou výborný výkon. I obyčejný článek do novin většinou prochází několika čteními a přepisováním, než se objeví v novinách. Žák, který v těchto případech příliš často selhává se často domnívá, že na kvalitní výkon nemá schopnosti a předpoklady. V praxi je ovšem schopnost vidět a opravovat chyby mnohem důležitější pro kvalitu výsledku, než schopnost uspět na poprvé. Bez iterování úkolů vytváříme v žácích špatné povědomí průběhu tvorbu a o jejich vlastních schopnostech.
Opakování
V rámci školní praxe je opakování, neboli dril, velmi náročný. Čas potřebný vytvoření opravdových návyků se počítá v řádu tisíců opakování či stovek hodin času. Snaha vytvořit žákovi “návyky”. Více o metodách opakování se dozvíte části Opakování. Mezi praxí a školním prostředím je nejzásadnější rozdíl v motivaci k práci. Školní prostředí je kvůli menší svobodě dětí a chybějícím jak finančním tak psychologickým odměnám kvalitativně méně motivující prostředí. Je mnohem jednodušší zvyknout si na monotónní opakování v práci, než ve škole. Navíc je ve škole na opakování činností násobně méně času, jeho benefity se proto objevují mnohem později. Je proto nutné hledat způsoby, jak udělat pro žáky opakování co nejsmysluplnější.
Zpětná vazba
Zpětné vazby je nejenom málo, ale především často přichází jen z jednoho zdroje, kterým je učitel. Každý učitel si vytváří svou představu o tom, co mají práce jeho studentů obsahovat a to se stává hlavním kritériem, podle kterého studenti tvoří. V různých aspektech velice funkční “mistrovský systém” vysokých škol, kdy za kvalitu výstupů z uměleckých ateliéru odpovídá jeden vedoucí oboru, je v tomto ohledu velmi nebezpečný. Studenti často vytvářejí díla na základě vkusu vedoucího oboru a ti, kteří se nepřizpůsobí, často opouštějí školu zklamaní. Zpětná vazba musí proto přicházet z jiných zdrojů a také efektivně.