Základním předpokladem dialogického vyučování je přesvědčení, že zapojování žáka do dialogu vede k lepším studijním výsledkům. Oproti frontální výuce nabízí komunikace se žáky očividné výhody jako aktivizace žáků a aktivní používání naučených znalostí. Ne vždy je však tento předpoklad pravdivý. Pro to, aby dialog vedl ke zvolenému výsledku je nutné splnit několik předpokladů. Dialog musí být na odpovídající kognitivní úrovni, nesmí být jednosměrný a měl by umožňovat variabilní odpovědi, a vést k určité míře polemiky. V této kapitole shrnuju naše poznatky s principy z knihy “Jak se učitelé učí”.
Jak se učitelé učí: Cestou profesního rozvoje k dialogickému vyučování | Masarykova univerzita
Učitelé mají tendenci hodně mluvit a často také podceňují množství svých promluv. Průměrný učitel si myslí, že mluví pouze 60% hodiny. Ve skutečnosti se je poměr žákovských a učitelských promluv průměrně 80 - 20. Problém není ani tak v množství položených otázek, ale v prostoru, který je učitelem dáván žákům. Jednou z učitelských dovedností je schopnost “vydržet ticho”. Čas, na který se odmlčíme po položení otázky a čas který dáváme studentům na zvednutí ruky zásadně ovlivňuje míru zapojení žáků. Vydržet pohled na zdánlivě nereagující děti a utišovat ty, co se pokaždé hlásí nebo odpovídají jako první, může být velice vyčerpávající.
Dialogická výuka je oproti frontální výuce velmi aktivní. Žáci často nejsou na aktivitu ve škole zvyklí. Jsou to právě intuitivní reakce v každé minutě, které mohou silně formovat přístupy žáků i učitelů. Zvědomování a ovlivňování těchto procesů cestou k získání kontroly nad těmito přístupy. I frontální výuka má v procesu vzdělávání své místo, pokud umíme vědomě pracovat s jejími výhodami a nevýhodami.
Výhody a nevýhody dialogického vedení hodiny
Vedení hodiny v dialogickém módu má význam pouze pokud si uvědomujeme jeho silné a slabé stránky.
Výhody:
Nevýhody: