Formy výuky jsou obecné postupy, kterými se řídíme ve všech hodinách tak, abychom naplnili naše cíle. Jedná se především o formy komunikace, přístupy k vytváření zadání a k práci studentů. Důležitým aspektem v přístupu k těmto metodám je klima školy**.** Učitel i žák by měli chápat, jakého chování si škola váží, co je podporováno a co naopak tolerováno nebude. K tomu musí být co nejasněji nastavená pravidla jak mezi učitelem a žákem, tak mezi žáky samotnými. Klima školy dotváří také aspirace, které škola od žáků má. V neposlední řadě nastavují smysluplné formy výuky procesy upevňující poznání žáků a jejich přístup k nastavování cílů a evidenci jejich postupu prací a učivem.

Komunikace Učitel-žák

Prvním přístupem ke komunikaci se žákem je Dialogické vyučování, které si klade za cíl zapojit žáka co nejvíce do samotného vyučování. Smyslem dialogického vyučování není pouze kladení otázek, ale především sledování kvality a délky odpovědí, vyzývání žáků k zapojení do dialogu a rozvoj otázek tak, aby žákům umožnily osobní projev, místo hledání správné odpovědi.

Vytváření kvalitních vztahů a bezpečného prostředí závisí na používání **Objektivního jazyka,** který směřuje komunikaci od vztahových agresí a hodnocení žáka k popisu jeho práce a využívání takových vět, které nevyvolávají negativní emoční reakci.

Pro úspěch vzdělávání je zásadní přístup žáka k jeho chybám. Ten se většinou odvíjí od toho, jakým způsobem na chyby reaguje jejich okolí. Nejvíce se přístup k chybám vytváří na základě vnímání učitele. Škola velmi jednoduše učí žáka, že chyba je nechtěná překážka v učení, která dokládá jeho neschopnost. Pro efektivní přístup k učení je však nutné rozvíjet Práci s chybou pozitivním způsobem.

Komunikace Žák-žák

Schopnost efektivně používat objektivní jazyk je žádoucí i při komunikaci mezi samotnými žáky. Vzhledem ke častému využívání skupinové práce v rámci modulů, je nutné do výuky zahrnout i **Pravidla skupinových prací.** Žáci díky nim dostávají širší škálu nástrojů pro leadership, fungování týmu a řešení problémů, pokud v rámci společné práce nastanou.

Zásadním aspektem komunikace mezi žáky je i jejich otevřenost pro reflektivní **Sdílení výsledků.** Jednou z metod motivace a podpory žáků je vytváření motivačního prostředí a aktivní atmosféry třídy. Žáci mají být vedeni k častému sdílení svých prací ve všech fázích rozpracovanosti a ke schopnostem dávat konstruktivní zpětnou vazbu, k vyhýbání se pochvalám a nekonkrétnímu, citovému hodnocení.

Náročnost a nároky výuky

Pokud se vzdáváme možností klasického hodnocení a trestání žáků za chyby v podobě známek, musíme najít jiné metody, které vedou k aktivizaci žáků a motivují je k překonávání sama sebe. V této metodice se dozvíte např. o Etice excelence. Jedná se o přístup, kdy od žáků velké výkony automaticky očekáváme a vedeme je tomu aby na sebe vysoké nároky kladli. Vytváříme s nimi jasný obraz toho, jak vypadá úspěch a co je potřeba k tomu, aby jej dosáhli. Zároveň je však musíme podporovat a vyjadřovat důvěru v jejich schopnosti. Žáci musí věřit, že jsou schopni cíle dosáhnout. Zároveň je kontraproduktivní, pokud se obávají selhání. Selhání je běžnou součástí učícího i kreativního procesu a žáci jej tak musí vnímat. Podpora experimentování může žáku v tomto přístupu velmi pomoci a zároveň dává prostor pro kreativitu, osobitost a originalitu děl, které pomáhají udržet žákovu motivaci. V ideálním stavu se pak učitelům daří udržovat správnou Adekvátnost výzev. Ta nám může pomoci v udržení ideálního flow, tedy stavu, kdy žák vnímá své úkoly jako splnitelné, ale zároveň dostatečně náročné na to, aby byly zajímavé.

Formy upevňování znalostí

Velkou otázkou výuky je potřeba naučit žáky určité množství znalostí. Je na každém uživateli této metodiky aby si sami jasně určili, jaké množství informací je nutné pro činnost, kterou chcete žáky naučit. To, co si nemůžeme určit sami, jsou kapacity, se kterými musíme pracovat. I pokud chceme žáky naučit velké množství informací, měli bychom znát metody, které fungují. Kapitola Opakování a paměť shrnuje poznatky, které máme o funkčních přístupech k memorizaci informací. Tyto přístupy by pak měli znát i samotní žáci a používat je k učení.

Vytváření návazností na zkušenosti žáka pak pomáhá k udržení si souvislostí mezi jednotlivými informacemi a tím vytváření hlubší propojení a pochopení probíraného učiva.