Zpětná vazba přicházející od učitele bude téměř vždy brána z pozice autority a jako taková bude mít jiný účinek než zpětná vazba ostatních aktérů ve vzdělání. V ideálním světě, se žáci setkávají se škálou zpětné vazby, od profesionálů, starších spolužáků, učitelů z různých oborů, ale např. i od rodičů. Většina školní práce se však musí spokojit se zpětnou vazbou pouze od učitele. Žáci však mají ještě jeden zásadní zdroj zpětné vazby a to jsou spolužáci. Tento zdroj však předává zpětnou vazbu nekontrolovatelně a přitom má zásadní vliv na žákův přístup k učení.
To, co je v kolektivu studentů vnímáno jako kvalitní nebo zajímavé má zásadní motivaci a na tvorbu a motivaci žáků. Kolektiv si běžně tvoří skupinové normy vkusu, chování i hierarchie. Proces tvorby skupiny a norem, kterými se řídí, popisuje kniha “4 stages of team development”. Takto vytvořené normy jsou skrytými pravidly, kterými se skupina řídí. Tyhle pravidla mohou stát za nízkou motivací žáků práci, ke sdílení výsledků nebo ochotě se projevit zájem. Pokud skupina oceňuje schopnost vyhnout se práci nebo ji odfláknout nebo haní ty jež jsou aktivní, je pro jednotlivce jen velmi těžké se z této dynamiky vymanit. V mnoha případech jsou to právě špatně nastavené normy chování ve třídě, které stojí za “typickou” neaktivní třídou, která oceňuje třídní klauny a směje se šprtům. V extrémních případech vedou tyto pravidla k šikaně.
Stejné principy však můžeme využít pro zásadní zlepšení výkonů. Vytváření motivačního prostředí a aktivní atmosféry třídy a školy je jedním z z velkých determinantů úspěšné školy. Studenty je potřeba vést k častému sdílení svých prací ve všech fázích rozpracovanosti a ke schopnostem dávat konstruktivní zpětnou vazbu, k vyhýbání se pochvalám a nekonkrétnímu, citovému hodnocení a místo trestu za chybu nebo pozdní odevzdání, by mělo být vyzdvihováno a odměňování pozitivní jednání. Pravidelné sdílení výsledků je jedním z nástrojů jak tvorbě i procesu tvorby dát důležitost a podpořit kvalitní vzdělávací prostředí, ve kterém je zpětná vazba běžnou součástí tvorby.
Kolektiv třídy je jen velmi málo kontrolovatelný. Jen málokterý učitel je opravdu schopen vidět do vztahů a hierarchie kterékoliv třídy. Jedním z nejčastějších nepsaných pravidel tříd je pravidlo “učitelům se to neříká”. Snahy o kolektivní probírání studentských prací tak může být narušeno mnoha vztahovými problémy, které se ve třídě vyskytují.
Kvalitní zpětná vazba vyžaduje pozorovací schopnosti a slovní zásobu na smysluplné a konkrétní popsání chyb, které vidím. Naučit se ji poskytovat může trvat roky. Převést obecné prohlášení typu “to se mi líbí” a “tohle bych nějak změnil” na konkrétní rady a popisy je pokročilá učitelská dovednost, obzvláště v kontextu kreativní tvorby. Je celkově náročné dávat zpětnou vazbu ve chvíli, kdy velká část našeho vnímání díla je subjektivní nebo založená na dlouhém procesu učení se uměleckému citu. Nemůžeme tuto schopnost očekávat od studentů střední školy a většinou ani od vysokoškoláků.
Komplikovanější než vidět chyby je vidět kvalitu práce, obzvláště pokud máte dávat zpětnou vazbu v průběhu samotné práce. Nejen, že se špatně konkrétně popisuje, co přesně se mi na práci líbí, ale také máme tendenci na pozitivní aspekty zapomínat. Jsme naučeni, že positivní zpětná vazba nepomáhá důležité je napravit chyby. Tento přístup je však demotivační a také neefektivní při samotné tvorbě. Zaměřit se a rozvíjet dobré aspekty práce je v některých fázích mnohem produktivnější než pouhé napravování chyb.
Přijímání zpětné vazby od vrstevníků také není běžná dovednost. Je pro nás mnohem jednoduší přijmout názor autority nebo odborníka než názor někoho na stejné nebo nižší úrovni. Obecně je pro většinu z nás těžké oddělit zpětnou vazbu od osoby, která ji dává a nepromítat ji do naší vlastní sebehodnoty. V nesprávně nastavené třídě může zpětná vazba velmi rychle přerůst defenzivní odpor vůči ní a nebo i v osobní útoky. Schopnost přijímat zpětnou vazbu je tak stejně důležitá, jako ji dávat.
Studenti by měli pravidelně a “povinně” sdílet výsledky své práce, i ve fázích nápadů a prototypů. Kromě toho, že tím znesnadňujeme žákům přístup “odevzdávám až na poslední chvíli”, vytváří tento přístup klima sdílené práce a úsilí. Proto, aby tento přístup fungoval pozitivně je potřeba nastavit několik pravidel a splnit některé podmínky.
Podpora sdílení v kolektivu
Sdílení výsledků práce by mělo být předem naplánováno. Studenti by měli vědět, že v daný čas přijde chvíle, kdy budou muset prezentovat to na čem pracují před ostatními. Sdílení je ideálně “rituál” patřící ke každé práci. Žáci přistupují práci v mnohém jinak, pokud ví, že bude sdílena před spolužáky. Průběžné sdílení zajišťuje i průběžnou práci. Prezentovat situaci, kdy jsem neodvedl žádnou práci, není pro nikoho příjemné a je velký rozdíl mezi tím, když vás za to špatně hodnotí pedagog, který záhy svou pozornost přesune na další úkol nebo než když tím mírně klesá vaše reputace ve skupině. Toto funguje spíše jako “negativní” motivace, která bude však ve skupině fungovat vždy. Žáci se vždy budou chovat tak, aby se vyhnuli negativnímu vnímání skupiny, většinou se však bojí, že budou vnímání jako příliš aktivní. Takto můžeme tento proces směřovat produktivním směrem, kdy je za negativní považována nekvalitně odvedená práce.
Odměňování chtěného chování
Pokud chceme určitý typ chování od žáku je jednoduchým nástrojem na jeho rozvoj odměna. Obecně slýchávají žáci mnohem více negativních vyjádření ke svému chování, než těch pozitivních. Jak vidíme v mnoha případech u známek, odměna za samotnou práci není příliš žádoucí, protože žák si zvyká na práci za odměnu a ztrácí tak vnitřní motivaci (Najít ten super výzkum, co se tomu věnoval). U chování však tento efekt není tak negativní a ostatně, chovat se lépe proto, aby se k nám ostatní chovali lépe (za “odměnu”). Smyslem je tak oddělovat chválení práce (”To je, krásný obrázek.”) nebo žáka (”Ty si ale šikovný”) od upozorňování na přístup nebo chování. Odměňovat chování můžeme už samotným upozorňováním na něj (”Oceňuji, že jste věnoval čas ostatním a pomáhal jim s jejich problémy.” nebo “Vážím si toho, že si na tom pracoval i doma.”) a nebo zapojením položky “Spolupráce” do kritérií hodnocení prací. Mnoho otázek v rámci reflexe by mělo směřovat hodin by mělo směřovat k procesu tvorby a také žáci mohou být vyzváni k tomu, aby mluvili o chování, které na svých spolužácích v průběhu tvorby oceňují.