Když se posádka Apolla 11 připravovala na svou misi, předcházely tomu roky tréninku. Kromě fyzické připravenosti a znalostí techniky strávili astronauti obrovské množství času nácvikem jedné dovednosti: skupinové spolupráce. Byla to právě tato dovednost, na které stál úspěch celé mise a životy členů posádky. Žádné znalosti, schopnosti ani technologie nás nemohou zachránit, pokud nebudeme schopni spolupracovat. Přesto je výuka v našich školách z většiny individuální a skupinové projekty jsou postrachem pro učitele i pro žáky. A z dobrých důvodů.
Práce ve skupinách. nebo-li týmová práce, tvoří a zároveň ničí tvůrčí nejen jakýkoliv projekt, ale také výuku. Obecně je vhodné skupinovou práci ve výuce využít hned z několika důvodů:
Důvody, které učitele odrazují od zapojování žáků do skupinových prací, jsou viditelné všude kolem nás. Jen málokteré pracovní prostředí má funkční pracovní kolektivy a to se jedná o lidi, kteří jsou ke spolupráci motivováni platem a svou práci si většinou svobodně a vědomě zvolili. Přesto máme pracovní kolektivy plné konfliktů, nefunkční komunikace, nejasně rozdělené zodpovědnosti a horších situací jako bossing nebo obtěžování. O kolik hroší jsou tyto problémy v situaci, kdy jsou kolektivy k práci donuceni spíše hrozbou, bez viditelné odměny, v projektech, které je nezajímají a nevybrali si je. Skupinová práce v takovém kolektivu může být opravdové učitelské peklo. Žáci se pohádají, jeden odvádí všechnu práci a ostatní se flákají, pomalejší jsou uráženi a šikanováni, výsledky jsou žádné nebo žalostné a jasný viník nebo problém je nevyjasněný, protože se všichni obviňují navzájem.
Vytvořit funkční skupiny z téměř náhodně poskládaného kolektivu, který se nachází ve třídách je téměř nemožné. V kreativních povoláních se stává zásadním měřítek pro přijeti do práce spíše pravděpodobnost zapadnutí člověk do kolektivu a jeho odbornost to může zastínit. Ve škole musí být uplatněn každý žák a na jejich kompatibilitu se při tvorbě tříd nehledí.
Učiteli se také velmi špatně sleduje proces, kterým skupina prochází. Pokud obcházíme od skupiny ke skupině a ptáme se jak jsou na tom a s čím potřebují pomoci, jen málokdy dostaneme jasné a úplné odpovědi. Žáci často podceňují svůj postup, protože výsledky, ke kterým došly se jim nelíbí, často z důvodu, že se nejedná o jejich vlastní nápady. I pokud dojde k problémům, jasně označit toho, kdo málo pracoval nebo něco udělal špatně, je ze sociálních důvodů náročné. Často také ve skupině přeceňujeme chyby druhých a vlastní chyby nevnímáme. Často se při kontrole taky dozvíme, že všechno jde dobře, přesto, že skupina dobře nepracuje.
Čas po dokončení skupinové práce je zásadním pro tvorbu dojmu z práce a vytvoření si návyku a pozitivní zkušenosti. Samotné hodnocení takových prací je velkou výzvou. Má učitel hodnotit práci jako celek, individuálně podle toho, kdo co přispěl? Pokud hodnotíme pouze výsledek, přichází žáci o velké množství důležitých informací. Ten, který ve skupině pracoval nejvíce, se může cítit nedoceněn, protože ostatní, kteří pracovali mají stejnou známku. Stejně tak, pokud je práce špatná, může to být vina jednoho člena týmu a ostatní jsou trestáni špatným hodnocením za práci někoho jiného. Takovým přístupem v žácích nemůžeme vytvořit přístup, který by je ke kvalitní skupinové práci motivoval. Pokud si žáci ke skupinové práci vytvoří negativní vztah, každý další pokus o její použití ve výuce bude mít mnohem menší šanci na úspěch.
K fungování skupiny musíme vyřešit situace pře začátkem skupinové práce, poté nastavujeme pravidla v průběhu práce a nakonec proces po ukončení práce.
Zásadním předpokladem skupinové práce je smysluplné rozdělení žáků do skupin. Pro použití správné metody si určíme, jaké jsou naše cíle pro vytvoření skupiny: