Setup

Nepotřebnost opakování

Opakování, nebo tzv. dril se stal jedním z hlavních nepřátel moderního vyučování. Jeho očividné nevýhody často převažují nad výhodami. Opakování je často nudné, zabírá mnoho času, nenapomáhá k chápaní souvislostí a cvičí pouze jednu oblast našich dovedností - dlouhodobou paměť. Té je v moderním světě čím dál tím méně potřebná, protože nutnost zapamatovat si důležité informace nám řeší digitální technologie a jejich okamžitá dostupnost.

Realita procesu učení je ovšem jiná. Pro aktivní používání vědomostí, tedy chápání a vytváření souvislostí a jejich použití pro tvorbu, je nutná schopnost znalosti rychle v hlavě seskupit do jasně pochopitelného celku. Rozdíl mezi expertem a začátečníkem je především v již vytvořených souvislostech a pochopení problémů jako celku. Začátečník může mít ve své hlavě uložené téměř stejné množství informací jako expert, jeho hlavní výhodou je však mnohem rychlejší rozpoznávání relevance daných informací pro daný problém. Pro tuto schopnost je však nutné znalosti uložené v mozku tzv. zautomatizovat, k čemuž je potřebný právě proces opakování.

The 4 things it takes to be an expert

Proces učení novým dovednostem

Při učení se novým dovednostem procházíme několika fázemi. Naším hlavním cílem je většinou schopnost aktivně využívat danou dovednost, bez nutnosti přemýšlet nad jednotlivostmi, které jsou k činnosti potřebné. Využijme analogii procesu učení se řídit automobil. Na začátku je řízení auta kognitivně velmi náročný proces, na který se musíme plně soustředit, protože naši pozornost vyžaduje celá řada jednotlivostí jako sešlapování spojky a plynu, hlídání provozu a dopravního značení, řazení, používání světelné signalizace i navigace. Po určitém čase zvládáme všechny tyto aspekty téměř "nevědomě" a u řízení jsme bez problému schopni v hlavě organizovat volný čas nebo komunikovat se spolujezdcem. U tvorby se chceme dostat do fáze, kde nemusíme myslet na každý aspekt tvorby v jednotlivostech, ale umíme podvědomě poskládat všechny činnosti potřebné k jejímu fungování a vzniku v hlavě tak, abychom se mohli soustředit na to, jak chceme aby hra působila na hráče.

Proces učení se novým dovednostem probíhá ve 4 fázích.

• Nevědomá nekompetence - jedná se o fázi před uvědoměním si potřeby něco se naučit. Existuje mnoho činností, které můžeme dělat aniž bychom si uvědomovali potřebu kompetence. Např. kritické myšlení svým způsobem používáme i bez toho aby nás to někdo učil. Pokud si však uvědomíme, že tuto schopnost můžeme rozvíjet a používat ji účinněji, až tehdy přecházíme do druhé fáze. Tato fáze končí uvědoměním, že něco neumím, často tzv. "aha" momentem, že něco by mohlo fungovat jinak, než jsem si myslel, ale budu k tomu potřebovat víc informací nebo cviku. Tato fáze je důležitá pro vznik motivace. Pokud se snažím žáky naučit věci, u kterých nechápou, proč by se je měli učit a nepřevedu jejich nevědomou nekompetenci do vědomé, bude mé učení mít malý efekt. Žák si musí uvědomit, že to, co jej chceme naučit, neumí a potřebuje umět k tomu, čeho chce dosáhnout.
• Vědomá nekompetence - vytváří v člověku potřebu se učit a proto začneme zjišťovat, co je potřeba udělat proto, abych něco uměl. V autoškole nám vysvětlí pravidla silničního provozu, řeknou něco o fungování auta, kdy mačkat a jak spojku, kdy řadit, jak držet ruce na volantu atd. Získáváme představu o tom, co vše mám dělat abych úspěšně řídil auto. I kdybych však vše co jsem slyšel uměl zopakovat slovo od slova, neumím stále řídit auto, pouze vím, jak se to dělá.
• Vědomá kompetence - jedná se o fázi učení, která se vytváří právě pomocí drilu. Na začátku se při rozjíždění auta musíme soustředit jednotlivé fáze rozjíždění, např. pomalé pouštění spojky, zaznamenání zvuku zapadání spojky, pomalé sešlapování plynu atd. Každá jednotlivost vyžaduje naši pozornost. Řazení např. na začátku vyžaduje i vizuální vjem (pohled na řadící páku), poté pouze zvukový (správný zvuk otáček při přeřazení) a s časem kontrola úplně odpadá. Naše schopnost vnímat se postupně rozšiřuje a vytváří se prostor pro přijetí dalších vjemů a jejich analýzu. Zkušený řidič pak má šanci vnímat nestandartní chování řidiče nebo svého auta. Vědomá kompetence vyžaduje soustředění. Ve chvíli kdy k činnosti není potřeba pozornosti, úroveň kompetence se posouvá k nevědomé fázi.
• Nevědomá kompetence - v poslední fázi učení se dostáváme do stavu, když nejsme schopni jasně popsat, jakým způsobem se činnost provádí, přesto jsme však schopni ji vykonávat velmi efektivně. Nad řízením již nemusíme přemýšlet, vše děláme automaticky a pokud by po nás někdo chtěl vysvětlit postup krok za krokem, je to pro některé velmi náročné. V rámci kreativní tvorby se jedná o stav, kdy už např. nemusíme myslet na nastavení fotoaparátu a myslíme pouze na to, co chceme zachytit. V rámci herní tvorby směřujeme ke stavu, kdy jsme schopni velmi rychle vymyslet a vytvořit prototyp mechaniky a testem na sobě nebo na testerovi ověřit její funkčnost.

Naším úkolem je tedy provést žáka co nejblíže k nevědomé kompetenci. Na příkladu s řízením auta lze vidět, že se bez určitého množství drilu neobejdeme. I ta nejkomplexnější činnost se skládá se z jednoduchých drobných činností. To samé platí i pro myšlení, i velmi komplikované úvahy se skládají z jednoduchých myšlenek a faktů. Formy opakování však musí být efektivní. V současné praxi často necháváme studenty opakovat doma a zaměřujeme se na metody zkoušení. To co bychom měli studentům skutečně nabídnout jsou však efektivní formy drilu. K tomu potřebujeme pochopit způsob, jakým si mozek pamatuje informace.

Four stages of competence

Problem

Následující myšlenky jsou spojení konceptů popsaných v knize “Why dont students like school?” s naší vlastní zkušeností:

Why Don't Students Like School?

"Vzpomínka je zůstatek po myšlence."

Studenti mají tendenci pamatovat si z hodin často to co nebylo pro samotnou hodinu zdaleka to nejpodstatnější, tedy vedlejší příběhy, vtipné situace nebo nedůležité drobnosti. Proč jsou zrovna tyhle situace, které jim zůstávají v paměti? Opovědí je, že jsou to často situace, které vyvolávají přemýšlení a představivost. Ve chvíli kdy na něco intenzivně myslíme, vytváříme v našem mozku propojení, která jsou trvalejší. Pro zapamatování si nestačí informace pouze přečíst nebo je slyšet, důležité dovést žáky k intenzivnějšímu přemýšlení nad nimi.

Existuje několik překážek, které mozku brání ve kvalitnímu zpracování informací a tím pádem v jejich uložení. Jednou z nejčastějších chyb učitelů je přehlcování informacemi. Nejde o to, že by bylo špatně učit fakta, problém je však v jejich množství a počtu souvislostí mezi nimi. Další je pak forma, jakou jsou informace podány.