Při přípravách výuky se učitelé zabývají dvěma zásadními problémy. Obsahem a formou. Obojí nabízí velmi velké množství možností. Většina studia pedagogické vysoké školy i příprav učitelů je zaměřeno na obsah. Snažíme se vybrat nejzásadnější témata a v nich nejzásadnější informace. Důležitost jednotlivých informací se diskutuje od počátku vzdělávání. Každé dva roky probíhají malé revize RVP a každých 10 let velké revize RVP. V mnoha fázích však bylo diskutováno zkrácení všech předmětů na POLOVINU. Je to jeden z signálu toho, že cíle vzdělávání a potažmo tím cíle hodin se odklání od snahy dostat žákům do hlavy co nejvíce informací.
Smysluplně stanovené cíle nám dávají jasný návod, jak je naplnit. Pokud bychom měli za cíl “naučit středověk”, není jasné co to znamená a kdy je toho dosaženo. Přesnější formulace by zněla zhruba takto: “žák bude umět vyjmenovat všechny Přemyslovce i v dospělosti.” To je opravdu velký cíl, téměř nesplnitelný. Přesto, pokud se jako učitel rozhodnu celou hodinu vyprávět o Přemyslovcích, jak jinak by cíl vlastně vypadal? “žáci si v dospělosti vybaví alespoň jednoho Přemyslovce”? Nebo “žáci aspoň do písemky vyjmenují všechny Přemyslovce”? Nebo “žáci získají ponětí o tom, kdo byli Přemyslovci”? Která z těchto variant pro vás vypadá nejrozumněji? Jak by zněla ta vaše?
V mnoha případech se jedná o prostý princip si otázku na cíle položit. Ve chvíli kdy najdu uspokojivou odpověď, samy se nabízí i metody, které k tomu použiju a také způsob, jakým budu ověřovat, že jsem cíle naplnil. Pokud si natavím jako cíl “žáci budou chápat význam Přemyslovců pro naši zemi”, pravděpodobně nemohu jako metodu použít frontální výklad, protože ten nesměřuje k rozvoji chápání, ale k předání jasných informací. Chápání může rozvíjet diskuze, zkoumání více protichůdných zdrojů, propojování událostí s dalšími kontexty dějin. Stejně tak test na abc nebo přiřazování letopočtu k panovníkovi neověřuje chápání významu dané dynastie. Otevřené otázky nebo sepsání krátké eseje by ověřilo splnění cíle mnohem efektivněji.
Je obtížné vybrat správný cíl. Téměř na každé učivo lze najít velké množství úhlů pohledu a lze donekonečna tápat nad důležitostí pamatování si určitého data nebo pochopení různých pojmů. Na tuto otázku vám tato metodika neodpoví, ambice určovat to, co je smysluplné se učit je nutné nechat v rukou těch, kteří vytvářejí vzdělávací plán a předávají jej těm, kteří se jím budou řídit. Pro efektivitu učení je pouze potřeba, aby nad těmito cíli panovala v učitelském sboru shoda. Naše cíle vzdělávání najde v kapitole Klíčové kompetence.
Teprve dlouhá léta praxe této metody vedou ke správnému určování úrovně cíle, na kterou jsme schopni během hodiny nebo modulu žáky dovést. Např. cíl “žák chápe pythogorovu větu” je ve své jednoduchosti velmi komplikovaný. Znamená, že žák umí větu použít v příkladu? Jak komplikoveném? Co když změníme zadání tak, že není jasné, že má použít právě tuto rovnici? Má žák být schopen větu vysvětlit? Vlastními slovy nebo odborně? I pokud jsme schopni cíl takto jasně definovat, je velmi těžké odhadnout, jestli se žáci na tuto úroveň dostanou a už vůbec ne, kolik z nich to bude, žáci totiž určitě nedosáhnout stejné hloubky chápání.
V neposlední řadě před námi stojí výzva sběru informací. Cíle ve své podstatě mají význam jen ve chvíli, kdy poznáme že jsme jich dosáhli. Mnoho cílů ztroskotává na nemožnosti měřitelně je potvrdit. Pokud je naším cílem, aby si žáci pamatovali datum začátku 2. světové války na celý život, jak můžeme vědět, že jsme toho dosáhli? Pokud chceme aby žáci opravdu rozuměli pojmu “herní mechanika” jak poznáme, že žák si jen dobře pamatuje definici pojmu a kdy se za jeho popisem skrývá hluboké porozumění souvislostí? Přesto efektivní sběr informací dává učiteli možnost správně navázat učivo ve správné úrovni komplikovanosti a proto musíme hledat způsoby jak jej dělat efektivně.
Tato metoda je poměrně známá a většinou se vztahuje k projektovému řízení. Je to však velmi užitečný nástroj pro jakékoliv životní, osobní a v našem případě vzdělávací cíle. Výjimečně si dovolím využít definici z wikipedie:
K tomu aby cíle fungovaly měly splňovat tyto podmínky
S Specific - konkrétní - cíle by měly být jasně popsatelné a obsahovat co nejmenší množství abstraktních slov. V rámci vzdělávání je jeden z těžších úkolů. Vyhýbejme se cílům, které používají slova typu “umí”, “chápe”, “zná”, protože to není dostatečně specifické. Hledejme výrazy, které můžeme v hodinách vysledovat např. “odborně popisuje”, “sám propojuje znalosti”, “tvoří smysluplný zápis”. M Measurable - měřitelný - důležité je určovat si množství znalostí nebo úroveň schopností, na kterou chceme žáky dovést. Určeme si přesný počet Přemyslovců, které by aspoň na konci hodiny měli žáci vyjmenovat nebo kolik druhů hmyzu jsou schopni ve třech větách popsat. U určení úrovně dovednosti nám pomůže bloomova taxonomie popsaná níže. A Assignable - zadatelný - v rámci vzdělávání je tento aspekt poměrně jednoduchý. Je třeba se jen vyhnout zadáváním cílů pro sebe jako učitele, ale změřit se na žáky samotné. Cíl “stihnu odučit národní obrození” splňuje sice některé z ostatních aspektů dobrého cíle, ale na žákovské učení bude mít pramalý vliv. Cíle vždy směřujeme ke schopnostem a znalostem žáků a v ideálnějším případě, kolika žáků. Je učit náročnější učivo, u kterého očekáváme, že jej v první hodině pochopím jen menší část žáků nebo základní učivo, u kterého víme, že jej musí zvládat opravdu všichni. Obojí jsou dobré přístupy, ale měli bychom si jej vědomě určit dopředu. R Realistic - realistický - tohoto hlediska se většinou jedná pouze o váš erudovaný odhad, obecně však mají učitelé tendenci své možnosti a možnosti žáků přeceňovat. Každá informace potřebuje čas nejen na předání, ale především na zpracování. Pokud je vaším cílem pochopení, je jasné, že s jednou informací musíme pracovat z několika hledisek, tak aby ji žák mohl vnímat v souvislostech. Při dosažitelném nastavování cílů často docházíme k závěru, že někdy stačí naučit jednu konkrétní osobnost nebo pojem a zkoumat je do hloubky, nebo se smířit z povrchní znalostí. T Time-bound - ohraničený v čase - určovat si časové rozmezí pomáhá s organizací hodiny. Pokud mám v hodině jen 10 min. na napsání eseje o herní dynamice, i krátká esej bude velmi povrchní. Cíle a tím i metody přizpůsobujeme času, který máme E Evaluable - hodnotitelný - tomuto se budou věnovat kapitola Důkazy o učení. Podle cíle volíme způsoby, jak žáky hodnotíme. Zkráceně, nemá smysl hodnotit žáky za to, že si nepamatují letopočty, pokud bylo naším cíle chápaní souvislostí. R Reevaluable - opakovaně hodnotitelný - tento aspekt smysluplných cílů by šel přirovnat k pololetním písemkám. Ty by měly sloužit k ukotvení učiva v souvislostech a dlouhodobě. Součástí příprav by tedy měl být i plán toho, jak dlouhodobě důležité informace v žákovi udržím, případně co je jsou kritické informace u kterých vím, že na ně budu v dalších tématech navazovat a používat je.
Bloomova taxonomie - Wikipedie
Jedná se o nástroj popisující jednotlivé úrovně, kterých dosahujeme při vzdělávání. Zde je výpis z wikipedie:
Znalost
Ukazuje zapamatování již probraných materiálů vyvoláváním faktů, časů, základních pojmů a odpovědí: